Karambit nebo Lawi Ayam?
…
Než se pustíte do čtení tohoto článku, prosím o jediné – “vylijte nejprve svůj šálek čaje”, jak se říká. Existuje celá řada sériových i ručně vyráběných nožů, které se v některých aspektech více či méně inspirovaly tradiční malajskou zbraní známou jako “Karambit”. Reálná znalost jejího použití však dosti pokulhává, stejně tak jako její klasifikace, popis a zařazení. Tyto znalosti z velké části ještě stále zůstávají v dálné zemi jeho původu.
Je dnes v oblibě nazývat Karambitem cokoliv, co má na rukojeti kroužek a zároveň to má nějaké ostří. Nic však nemůže být více vzdáleno od pravdy. Karambit vzniknul jako zbraň pro boj zblízka před více než 1.500 lety a s největší pravděpodobností byl vyvinut ze skutečného tygřího drápu. Nikdy to nebyl nástroj zemědělců ani nástroj pro drobné ruční či domácí práce. Není nijak příbuzný se sadařskými nožíky ani zemědělskými srpy, jak můžeme občas slyšet. Odkud se tyhle nesmysly vlastně berou?
Co tedy dělá Karambit Karambitem? Je to jeho definice. Jako nemůžete japonskou katanu nazývat šavlí, šaršoun kordem či halapartnu kopím, tak i stanovení toho, co je a co není karambitem má svoje vlastní pravidla, která vznikla již v okamžiku jeho zrodu. Karambit je možné definovat takto:
1,- Je to malá čepelová zbraň určená k boji zblízka, která spadá do kategorie skrytých a zákeřných zbraní
2,- Karambit má vždy kroužek na konci rukojeti
3,- Karambit má vždy oboustraně broušené ostří
4,- Úhel svíraný mezi ostřím a rukojetí karambitu činí 90° až 110°
Pokud nejsou současně splněny všechny tyto podmínky, pak se nejedná o karambit, ale o nějakou jinou zbraň. Nejčastěji dochází k záměně se zbraní zvanou Lawi Ayam. Lawi Ayam může mít, ale nemusí mít kroužek na konci rukojeti. Obvykle má jednostraně broušenou čepel, ale může mít i dvě ostří. Úhel, který svírá čepel a rukojeť Lawi Ayam je zhruba 110° až 170°. To je základní rozpoznávací prvek. Lawi Ayam také bývá delší a větší. Není to totiž skrytá zbraň. Je to nůž, který se vyvinul ze zbraně zvané Džambija importované do Malajsie z Blízkého východu. Každá z těchto zbraní se jinak nosí, jinak drží a jinak se používá v boji. Obě mají svoje specifické a nezaměnitelné techniky a strategie. A ty jsou dány především konstrukcí samotné zbraně.
Existuje i celá řada dalších tradičních zbraní, které spadají do rodiny Karambitů nebo mezi příbuzné zbraně a nezkušený uživatel je může s Karambitem snadno zaměnit. Je to např. Lawi Itik, Kuku Elang, Kuku Rimau, Kuku Hanuman, Kuku Bíma atd.
Vedle toho v Evropě, USA a dalších zemích vznikla a stále vzniká celá řada nožířských výrobků, jejichž tvůrci se vzhlédli v některém z aspektů Karambitu. YouTube a další sociální sítě jsou plné tvůrců s neuvěřitelnou fantazií, kteří vymýšlejí vlastní bojové techniky a importují je do svých bojových umění, točí Karambitem na prstu sem a tam, cvičí se dvěma Karambity najednou, nebo s nimi dokonce hází do stromů a dalších terčů. Lidská fantazie je úžasná 
I renomovaní nožíři, kteří někde na netu zahlédnou video nebo fotografii něčeho, co se jim líbí, se bez hlubšího porozumění často vrhají do výroby vlastních výrobků. Na jakýkoliv nůž jejich oblíbeného tvaru prostě umístí kroužek a nazývají to Karambitem. A mají na to plné právo! Výrobce jednoduše může svůj nůž nazvat jak uzná za vhodné. Tuto svobodu nám zatím nevzali.
Je to ale správné, nedojde tím ke zmatkům a ještě většímu chaosu? Není to vlastně matení veřejnosti a zákazníků? Já vím, že žijeme v době, kdy je pravda relativizována, kdy se historie a fakta přepisují doslova na denní bázi a dokonce můžete bez uzardění měnit svoji identitu klidně i několikrát za den. Ale přesto…
Nazývejme prosím věci pravými jmény, alespoň pokud se bavíme o natolik technickém výrobku, jakým je nůž. Vnesme do chaosu řád a nebuďme již více za hlupáky. K tomuto textu přikládám i jednoduchý nákres (omluvte prosím moje grafické schopnosti). V případě dotazů mě neváhejte kontaktovat.
Autor: Antonín Nowak
Zdroj náhledového obrázku: http://www.vikingsword.com/vb/showpost.php?p=220469&postcount=13
